Stolní hokej (šprtec)

Chtěli byste se stát trenérem nějakého známého, oblíbeného hokejového klubu nebo svého klubu, tak to byste měli, zkusit Stolní hokej (šprtec). Tak jako například znamý herec Miroslav Horníček, který zaspomínal kdy tuto oblíbenou hru hrál.

 

Přepis vyprávění Miroslava Horníčka v Českém rozhlase Brno v roce 2001

... knoflíky, my jsme s nima hrávali hokej - to byla jednou doba, taková posedlost - šíleli jsme pro hokejová mužstva, pro stadiony s mantinely a s kovovými brankami. Mně už bylo třicet, pětatřicet, čtyřicet a furt jsem ještě hrál hokej s knoflíky. A bylo těžké sehnat mužstvo, protože dneska už se ty knoflíky nedělají. Ty byly těžké z rohoviny nebo z čeho já vím, s absolutně rovným spodkem, aby klouzaly po pertinaxu - to byl led z umělé hmoty, nádherné to stadiony jsme měli. To už dneska vůbec neseženete takové knoflíky, byly jedině u takové paní v Kotcích, kde se prodávají ty staré věci, hadry a tak, tam měla takovou kupu, to byly stovky knoflíků na hromadu vysypaných, nejrůznějších a tam jsem si šel koupit mužstvo. Samozřejmě, nemůžu říct, že chci hokejové družstvo - žejo - tak jsem se hrabal v tý haldě knoflíků a ona řekla: " .. a co hledáte prosím Vás?", a já říkám: "...jak bych vám to řek, paní, já potřebuju k zimníku takovej velkej knoflík, rovnej", tak jsem jí to popisoval a ona mi na to povídá: "...no počkejte, hledáte brankáře nebo útočníka?"
Ty moje knoflíky, to jsou bytosti, to jsme hráli celý noce, už svítalo a my jsme ještě hráli. Měli jsme olympiádu, to se přenášelo z jednoho pokoje do druhého, kamarád hlásil průběh zápasu - jako dneska hlásí průběhy. A ta moje personifikace těch knoflíků šla tak daleko, že když jsem jel do Jugoslávie, tak jsem je vzal sebou, aby viděli moře, já jsem je dal na římsu v hotelovým pokoji, celejch čtrnáct dní tam byli na římse, aby viděli moře, aby si odpočali a pak zase líp hráli. A když jsem střídal na ledě mužstvo tak ty co nehráli, nemohli být někde v krabici, ne, ty jsem dával na almaru tak, aby viděli na led, aby pozorovali svý kamarády při hře, čili to byly normální bytosti, měly jména - francouzká - já jsem měl mužstvo Francie. Jmenovalo se Hamleti, do dneška je mám schovaný a Mirek Lipský měl Polsko. A ten šel tak daleko, že jeho brankář - jmenoval se Hedva - a on mu nadával, že kouří při zápase, říkal: "zase gól, Hedva kouří, podívejte se na něho,je to možný?"...a tloukl ho, mlátil s ním o zem. S Hedvou to byly veliký legrace s knoflíkama, do dneška mužstvo mám...


...a můj sen je, dát si znovu udělat takovej krásnej stadion a najít dalšího blázna, se kterým bych to hrál...
 

Oficiální Pravidla

Polski sklep

Novinky emailem
Partneři

Doporučujeme kvalitní plastové shrnovací dveře.

Nákupní košík

Košík je prázdný

Info

Facebook YouTube Pravidla
Pro dva hráče Vhodné pro děti od 5. let QR Kód

Nejprodávanější
Anketa

Znáte sport zvaný šprtec?

Celkem hlasů: 33410